Škoda Favorit
ŠKODA FAVORIT
Škoda Favorit je osobní automobil nižší třídy, vyráběný automobilkou Škoda od roku 1988 do roku 1995. Automobil byl poprvé představen v roce 1987 na strojírenském veletrhu v Brně. Pro tuzemský automobilový průmysl znamenal Favorit velký krok vpřed. Stal se druhým automobilem (po Ladě Samaře) v bývalých komunistických státech, který nebyl licenční a svými vlastnostmi se mohl ve své třídě postavit vedle západoevropských aut, jelikož měl u Škody poprvé od roku 1964 motor vpředu a hlavně na západě běžný přední náhon. Měl hospodárné provozní vlastnosti a zájem o něj od počátku překonával výrobní kapacity.
Historie
Koncepce osobních automobilů se u hlavních evropských výrobců koncem 70. let 20. století orientovala na pohon přední nápravy a příčně uložený motor. Vozidla s takovou koncepcí dosahovala menších rozměrů, nižší hmotnosti a nižší spotřeby. Jednání AZNP ohledně společného vývoje takové koncepce s ostatními výrobci v RVHP, zejména s východoněmeckými automobilkami Wartburg a Trabant, skončily neúspěšně (projekt Škoda 760), a proto se AZNP rozhodly pro vlastní vývoj vozidla s předním pohonem.
Vývoj
V automobilce existoval projekt nového malého kompaktního vozu s předním pohonem - Škoda 780. Vůz, který karosoval dipl. tech. Jaroslav Kindl, sice trpěl řadou nedodělků, ale stal se dobrým základem pro nový automobil, pro odlišení označený Škoda 781. Vedoucím vývoje nového automobilu byl v březnu 1983 pověřen ing. Petr Hrdlička. Hrdlička chápal projekt nového vozidla od začátku jako prestižní úkol, vyžadoval vysoké pracovní nasazení, při jednání s lidmi byl nekompromisní a někdy i bezohledný a despotický. Není divu, protože samotná vláda ČSSR po něm chtěla "maličkost", aby za dva a půl roku kompletně vyvinul nový automobil a postavil na něj továrnu, přestože běžně tato operace obvykle trvá pět let.
Hrdlička hned po svém jmenování navázal kontakt s designerskými firmami ohledně návrhu karoserie nového automobilu, stalo se tak na autosalónu v Ženevě v březnu 1983. Tradičně nejprve oslovili Ital Design, jenž se v historii podílel na designu prototypových řad Škoda 720 a Škoda 760 - majitel Giorgetto Giugiaro se však k zástupcům AZNP od počátku choval chladně a povýšeně. Pininfarina měl v Evropě výhradní smlouvu na Peugeoty, Chausson požadoval poměrně vysoký rozpočet a nakonec nejvýhodnější nabídku (28 milionů Kčs za kompletní návrh pěti karosářských variant včetně výrobních výkresů) podal Bertone, se kterým nakonec byla 1. června 1983 podepsána smlouva. Ještě v září 1983 odjeli pracovníci vývoje AZNP do Itálie, kde jim byl představen model v měřítku 1:5, v prosinci byla do Mladé Boleslavi dodána maketa v měřítku 1:1 a karosérie prvního "živého" auta byla hotová na Silvestra 1984. Šlo o základní model pětidvéřového dvouprostorového sedanu (hatchbacku), zároveň se však pracovalo i na dalších variantách.
Problémem však byl ještě motor, který měl být podle původních představ automobilky i vlády převzatý ze Škody 120. Evropské hospodářské společenství ovšem přijalo v listopadu 1983 přísnější předpisy o emisích – začínala éra bezolovnatého benzínu, katalyzátorů a elektronických karburátorů, ovšem starý motor nebyl vůči bezolovnatému palivu odolný a po 100.000 km běžně vyžadoval generální opravu. Konstruktéři na něm museli udělat značné úpravy, významnou spolupráci přinesla i firma Porsche, se kterou Škoda podepsala smlouvu o odhlučnění a zavěšení motoru.
V prosinci 1984 nastal čas intenzivních zkoušek prvního prototypu, při kterých pomáhala i kopřivnická Tatra, která měla vlastní zkušební polygon. Od září 1986 jezdila auta životnostní zkoušku na 150.000 km. Výsledky byly souběžně porovnávány se zkušebními auty Fiat Uno a Volkswagen Golf. Škoda Favorit dopadla dobře, jak bylo odborným novinářům demonstrováno i na zkušebním vzorku BK-3 na podzim 1987.
Poprvé byla Škoda Favorit představena na veletrhu v Brně roku 1987, následujícího roku byla zahájena sériová výroba Favoritu v základním provedení 136 L - vozy byly dodávány výhradně organizacím, aby se v jejich náročném provozu stihly doladit nalezené nedostatky, a až v půli roku 1988 se Favority začaly prodávat soukromým osobám. S výrobou se započalo nejprve ve vedlejším závodě ve Vrchlabí, kde se vyráběl souběžně s luxusními provedeními typu Škoda 120/130, teprve v průběhu roku 1988 byla dokončena i karosárna v hlavním závodě v Mladé Boleslavi.
Vývojem auta, který stál 2,5 miliardy korun, automobilka značně zchudla a navíc po představení Favoritu se snížil odbyt starých vozů s motorem vzadu (Škoda 742), přitom však bylo nutné dokončit vývoj a zahájit výrobu ostatních karosářských verzí (tj. obstarat nové technologie). Proto vláda hledala vhodného zahraničního partnera - nejvážnějšími zájemci byly koncerny Volkswagen a Renault, sám šéfkonstruktér Hrdlička dával přednost bavorskému BMW (pro které by byly škodovky zástupcem tehdy chybějící "jedničkové řady"), naopak zástupce zahraničního obchodu Ing. Barčák byl pro prodej Fordu. Vítězně z klání vyšel Volkswagen s příslibem masivních investic v řádu miliard československých korun - na oddlužení Škody, na stavební a energetické rekonstrukce, na obnovu a doplnění technologií a také na vývoj nových modelů.
Výroba a modernizace
První modernizace Favoritu proběhla hned roku 1991 po převzetí automobilky koncernem Volkswagen. Šlo spíš o kosmetickou úpravu - asymetricky umístěné logo na chladiči se umístilo doprostřed (drobné vizuální sjednocení s koncernem) a otvor pro vstup vzduchu pod ním zmizel, vzduch nasávaly jen otvory v nárazníku. Postupně docházelo ke zlepšování použitých materiálů, ale vizuálně zůstával automobil nezměněn.
Výrazný facelift přišel k 1. 1. 1993 a byl doprovázen známou televizní reklamou o 374 zlepšeních, ve které dealer umisťoval vlaječky na autě všude tam, kde se něco zlepšilo. Tuto reklamu později zparodovali autoři satirického pořadu Česká soda v klipu "Skoda Henlein"). Na krytu chladiče se objevila nová štěrbina pro vstup vzduchu ("knírek") pod logem Škoda, samotný chladič se o několik milimetrů zúžil. Původně hnědý interiér dostal černou barvu, změnil se tvar nárazníků a zvýšila se tak aerodynamika, zvětšil rozchod kol, změnily se i disky kol (zůstal rozměr 13", ale rozteč šroubů se z 98 mm zvýšila na 100 mm podle normy VW). Zvýšila se i bezpečnost, zakulatily se kliky a víčko nádrže. Zezadu je možné modernizovaný model poznat např. podle loga Škodovky na pátých dveřích, které zde původně nebylo.
Výroba Favoritu byla ukončena roku 1994, Forman a Pick-up se vyráběly o rok déle. Vyrobilo 783 167 Favoritů, 219 254 Formanů a 60 744 Pick-upů.
Akční modely
Aby Škoda podpořila prodej svých automobilů, byla promýšlena výroba limitovaných edicí, které se pak prodávaly v omezených počtech u nás a v Německu. První akční verze přišla v roce 1992, šlo o verzi Marathon, posléze přišly verze Prima, Komfort, Excellent a Sport Line. Od roku 1993 se nabídka zvětšila, přibyly verze Silver Line, Black Line, Comfort line, Special line, Solitaire a Green line.
Akční modely přinesly spoustu nové výbavy, lité kola, středové tunely v interiéru, střešní okna, metalizovaný lak, spojlery, velice populární byly verze, které obsahovaly autorádio Blaupunkt i s reproduktory.
Jako nejvybavenější a také nejdražší verze byl prodáván Solitaire, kterého bylo vyrobeno pouhých 600 kusů.
Výrobce:Škoda
Roky produkce:1988 – 1995
Místa výroby:Vrchlabí, Mladá Boleslav, Kvasiny (model Pick-up)
Předchůdce:Škoda 742
Nástupce:Škoda Felicia
Příbuzné vozy:Škoda Pick-up, Škoda Forman (kombi od Favorita)
Konkurence:Volkswagen Golf, Lada Samara
Karoserie:5dveřový hatchback
Designér:Nuccio Bertone
Třída:nižší střední, dvouprostorový
Délka:3815 mm mm
Šířka:1620 mm mm
Výška:1415 mm prázdný, 1380 mm plná zátěž mm
Rozvor:2450 mm mm
Objem zavaz. prostoru:0,251 m3 l
Hmotnost:pohotovostní 840 kg, celková 1290 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Objem nádrže:47 l l
Motor:1289 cm³
Převodovka:manuální 5° + zpětný chod
